114. výročí zavraždění císařovny Alžběty

Pokud správně počítám, je to dneska už 114 let ode dne, kdy se zakončila životní pouť rakouské císařovny. Asi všichni víme, že byla zavražděna v Ženevě italským anarchistou Luigim Luchenim, který jí svým pilníkem splnil přání, "odejít z tohoto světa malinkou dírkou v srdci". Ještě přidávám krátkou Alžbětinu báseň z knihy Marieluise von Ingenheim Sissi - Zbývá pouze vzpomínka (ovšem nevím, jestli tu báseň napsala sama Sisi, nebo si ji autorka vymyslela).

Ať už jsme vykonali velké či malé věci,
když uzavíráme svou pozemskou dráhu,
jak brzy je vyplněno prázdné místo!
Jaký by byl rozdíl v oceánu:
o kapku méně nebo o vlnu?

Taky jsem si všimla data v kalendáři. Příští rok to bude takové trochu kulaté.

Musím říct, že je jinak zajímavé si třeba číst Deník MV, když tam popisuje, co se dělo krátce potom.

Lisi napsal:

Taky jsem si všimla data v kalendáři. Příští rok to bude takové trochu kulaté.

Musím říct, že je jinak zajímavé si třeba číst Deník MV, když tam popisuje, co se dělo krátce potom.

Ano, ta část, kdy vypráví o tom, jak si Sisi přála zemřít u moře a den před smrtí říkala, že jí Ženevské jezero svou barvou připomíná moře nebo když si Marie Valérie stěžuje na všechny ty kruté rány osudu... Je to velmi dojemné.

Vím, že by možná bylo dobré založit nové téma, 115. výročí zavraždění císařovny, ale přišlo mi to trochu zbytečné. Jak jste si jistě všimli, právě dnes je tomu přesně 115. let (pokud dobře počítám) ode dne, kdy Luigi Lucheni zprovodil svým pilníkem ze světa naši císařovnu Alžbětu, zvanou Sisi, a vysvobodil ji tak od tíže pozemského života. Ačkoliv je její tělo (či co z něj zbylo) uvězněno v hrobce kostela Kapucínů ve Vídni, její nespoutaná duše jak racek krouží na nebi. Odpočívej v pokoji, Alžběto.

[img][/img]

Hezky se to zakulatilo. Napadlo mě, jak rychle se o události dozvěděli obyčejní lidi. Druhý den v novinách?

Lisi napsal:

Hezky se to zakulatilo. Napadlo mě, jak rychle se o události dozvěděli obyčejní lidi. Druhý den v novinách?

V novinách ano, ale ještě ten samý den.

To je tak dojemné! Zrovna tato slova se sem tak skvěle hodí! Bolavá duše, co neměla pokoj, to je přesná charakteristika.  

Romy napsal:

To je tak dojemné! Zrovna tato slova se sem tak skvěle hodí! Bolavá duše, co neměla pokoj, to je přesná charakteristika.  

Snažila jsem se najít nějaký přiléhavý text a pak mě napadl začátek refrénu písničky Pokoj v duši. Což je mimochodem naprosto nádherná píseň.

kiralyne napsal:

Romy napsal:

To je tak dojemné! Zrovna tato slova se sem tak skvěle hodí! Bolavá duše, co neměla pokoj, to je přesná charakteristika.  

Snažila jsem se najít nějaký přiléhavý text a pak mě napadl začátek refrénu písničky Pokoj v duši. Což je mimochodem naprosto nádherná píseň.

Taky ji mám ráda, pokaždé, když ji slyším v rádiu, mě velmi dojme.

kiralyne napsal:

Lisi napsal:

Hezky se to zakulatilo. Napadlo mě, jak rychle se o události dozvěděli obyčejní lidi. Druhý den v novinách?

V novinách ano, ale ještě ten samý den.

Tak to je rychlost. Nějaký večerní speciál či přímo večerník?

Lisi napsal:

kiralyne napsal:

Lisi napsal:

Hezky se to zakulatilo. Napadlo mě, jak rychle se o události dozvěděli obyčejní lidi. Druhý den v novinách?

V novinách ano, ale ještě ten samý den.

Tak to je rychlost. Nějaký večerní speciál či přímo večerník?

Obojí. 

S přihlednutím k datu, volbám a situaci v tomto státě - jedine rozumné řešení je jít "postaru" brousit pilníky.

Hans napsal:

S přihlednutím k datu, volbám  a situaci v tomto státě - jedine rozumné řešení  je jít "postaru" brousit pilníky.

To není náš styl. U nás se vždycky vyhazovalo z okna, jestli to náhodou nevíš. Je to rychlejší a hlavně hromadnější.

kiralyne napsal:

Hans napsal:

S přihlednutím k datu, volbám  a situaci v tomto státě - jedine rozumné řešení  je jít "postaru" brousit pilníky.

To není náš styl. U nás se vždycky vyhazovalo z okna, jestli to náhodou nevíš. Je to rychlejší a hlavně hromadnější.

Chce to ale dávat si pozor, kam házíš, aby vyhazovaní neskončili "pouze" v hnoji, ale mělo to nějaký smysl.  

Romy napsal:

kiralyne napsal:

Hans napsal:

S přihlednutím k datu, volbám  a situaci v tomto státě - jedine rozumné řešení  je jít "postaru" brousit pilníky.

To není náš styl. U nás se vždycky vyhazovalo z okna, jestli to náhodou nevíš. Je to rychlejší a hlavně hromadnější.

Chce to ale dávat si pozor, kam házíš, aby vyhazovaní neskončili "pouze" v hnoji, ale mělo to nějaký smysl.  

Mám takový dojem, že politici by pod okny svých kanceláří marně hledali takové "měkké" místečko (to ta dnešní "až přemrštěná" láska k hygieně). A ty, co sídlí v přízemí, si nespokojenci určitě vyvlečou o nějaké to patro výš. 

kiralyne napsal:

Romy napsal:

kiralyne napsal:

Hans napsal:

S přihlednutím k datu, volbám  a situaci v tomto státě - jedine rozumné řešení  je jít "postaru" brousit pilníky.

To není náš styl. U nás se vždycky vyhazovalo z okna, jestli to náhodou nevíš. Je to rychlejší a hlavně hromadnější.

Chce to ale dávat si pozor, kam házíš, aby vyhazovaní neskončili "pouze" v hnoji, ale mělo to nějaký smysl.  

Mám takový dojem, že politici by pod okny svých kanceláří marně hledali takové "měkké" místečko (to ta dnešní "až přemrštěná" láska k hygieně). A ty, co sídlí v přízemí, si nespokojenci určitě vyvlečou o nějaké to patro výš. 

Ha ha ha!!!!! 

Jooo děvčata býýývavalo - to byly doby kdy se občanská nespokojenost řešila tak jak Jára Cimermann shrnul v dílku Die Fenster politik.
Od dob kdy nám před 95ti lety parta chuligánu vedená Masarykem a Benešem rozložila naše milované Mocnářství je už všechno jinak.
A slovo Demokracie je očividně příbuzné s Demagogií

Hans napsal:

Jooo děvčata býýývavalo - to byly doby kdy se občanská nespokojenost řešila tak jak Jára Cimermann shrnul v dílku Die Fenster politik.
Od dob kdy nám před 95ti lety parta chuligánu vedená Masarykem a Benešem rozložila naše milované Mocnářství je už všechno jinak.
A slovo Demokracie je očividně příbuzné s Demagogií

Máš zase pravdu, Hansi. Pro nás monarchisty je 28. říjen spíše státním smutkem.  Co se dá dělat.... Viděli jste České století na ČT1? Podle mě dost strašné, zdlouhavé a bez pořádného děje. Navíc Masaryk tam nebyl vykreslen zrovna jako náš známý tatíček národa. Aspoň o další důvod víc milovat monarchii (jako by to snad ještě bylo potřeba  ).

Teď jsem zrovna někde četla, že po 2. světové válce snad byla v plánu i nějaká federace s Rakouskem, ale Stalin řekl ne.

Jinak funkci pilníku dnes nahradil šikovně napsaný novinový článek a za okno poslouží jeho rychlé šíření.

Lisi napsal:

Teď jsem zrovna někde četla, že po 2. světové válce snad byla v plánu i nějaká federace s Rakouskem, ale Stalin řekl ne.

Jinak funkci pilníku dnes nahradil šikovně napsaný novinový článek a za okno poslouží jeho rychlé šíření.

Nebo třeba takový prstík plující po Vltavě, to je taky docela srozumitelný vzkaz.

Rok se opět s rokem sešel a letos je to již 116 let od toho dne, kdy byla v Ženevě přetržena nit života
naší císařovny Alžběty. A jedna zajímavá věc: všimla jsem si, že dnes slaví svátek Irma. A nebyla právě
Irma Alžbětina dvorní dáma, která ji doprovázela na poslední cestě? Na závěr ještě přidávám úvodní
citát z knihy Jarní vody od Turgeněva, myslím, že Alžbětinu situaci docela vystihuje.

"Veselé doby,
šťastné dny,
jak jarní vody
uběhly jste mi."

Odpočívej v pokoji.

Právě dnes uplynulo již 117 let ode dne, kdy nás navždy opustila císařovna Alžběta, neklidný racek a královna víl Titanie. Zůstala po ní zdrcená rodina, ona sama ale smrti hleděla vstříc a zemřela rychle, jak si vždy přála. V knize "Mé srdce je z kamene" od Michaely Lindingerové jsem našla Alžbětinu báseň z roku 1885, která se hodí pro dnešní den.

Žádné slzy nebudou kanout,
nebude vzdychání a naříkání,
radostně bude slunce planout
ve dnech mého umírání.

Dnes uplynulo už rovných 118 let od toho osudového 10. září roku 1898, kdy se u Ženevského jezera přetrhla nit života "naší" Alžběty - rakouské císařovny, maďarské a české královny, neklidného racka toulajícího se světem, snové královny víl Titánie a dodnes tajemstvím opředené ženy. Její život příliš šťastný nebyl, tak snad došla klidu alespoň po tolik očekávané smrti. Jako připomínku jejího osudu tu uvádím úryvek z jedné básně Jaroslava Seiferta. Při jejím čtení jsem si na Alžbětu hned vzpomněla. Připomněla mi její nezáviděníhodnou pozici po příchodu na vídeňský císařský dvůr.

"Vždyť není u nás doma
ten vzácný květ,
vše je mu cizí u nás
jako led.

Slunce je chladné,
země je jiná,
rosa padne
a přijde nevlastní zima

a cizí jaro."

Ta Seifertova báseň je skvělá ilustrace.