Sisi a Karl Ludwig

Eugenie napsal:

a taky bych si ráda přečetla ten arcivévodkyně Sophie.

Jak už jsem někde psala, tak ten asi nevyjde. Je psaný škrabopisem a občas zašifrovaný. A myslím, že je navíc v soukromém vlastnictví, ale tím si nejsem jistá.

Tak když něco najdeš a budeš chtít přeložit, tak si tu řekni (alespoň si procvičím moje schoposti k matiritě)
Jinak souhlasím, v našich podmínkách je němčina důležiá, ale zase já osobně mám problémy, když mám přečíst nějaké francouzské jméno - prostě už nemáme takouvou výchovu jako měli malí arcivévodové, třeba Karel Ludvík, který se občas o škole jen tak mimochodem zmínil (asi abychom věděli, že vůbec byla).

Jj, jestli chce někdo něco přeložit z němčiny, tak si klidně řekněte.
Pro Eugenii mám špatnou zprávu. Učím se němčinu už 17 let a stejně je mi to skoro k ničemu (občas mám pocit, že pořád nic neumím a mám se pořád ještě co učit ), protože německy mluvící země měly tendence psát švabachem nebo kurentem a pokud tyto písma neovládáš (jakožto že škrabopisný kurent je za trest a já vím o čem mluvím), tak si stejně v háji.
Lisi, z těch francouzských jmen si nic nedělej, občas stačí trochu netradiční a ani rodilý francouz neví jak to má číst.
PS: umím německy, už více než dva roky se učím francouzsky, ale kdybych vyjela někam do světa tak se nedomluvím, jelikož anglicky neumím ani fň. A co z toho plyne? Že nějaký Čech se najde všude, tak nač se trápit s cizími jazyky, když ten náš je de facto světový .

Já a jazyky?
Umím...vlastně měla bych po šesti letech trochu umět angicky. Jenže táta mi angličtinu znechutil. Teď nás na AJ spojili (byla jsem ta horší půlka - ale tam jsem měla jedničky) je to dost peklo. Až začnu s němčinou tak to snad bude lepší...protože alespoň budu mít cíl. Mne musí ten jazyk bavit, musím sama chtít jinak jsem beznadějný případ.

U té franzoužštiny - zrovna v deníku Karla Ludwiga je zachováván jeho původní fonetický přepis.

Hmm to můžu potrvdit. Někdy je to docela legrační.

deník FJ a KL - vybrané dny, co jsem uveřejnila na blogu
7. 5. 1844
FJ : Přijel strýc Karel s Fritzem z Mnichova.
KL: Dnes přijel strýček Karel s Fritzem. V poledne jsme byli v Augartenu, také jsme jezdili na koni...


Svatodušní svátky - pondělí 27. 5. 1844
FJ: Večer jsme byli s mamá u Guerra.
KL: Jedli jsme u maminky. Odpoledne jsme byli s maminkou u guerra. Bylo to velmi hezké. Večer jsme byli u maminky.


30. 5. 1844
FJ: Jmeniny císaře a Maxe. Jako vždy v těchto dnech je špatné počasí a déšť. Na oběd jsme jeli do města za císařem. Odpoledne přišli kamarádi.
KL: Dnes je den jmenin císaře a Maxiho. Dostal od maminky velký čajový servis. Jedli jsem u císaře. Odpoledne pršelo a my jsme si hráli s kamarády v galerii. Potom byl gouter a pak jsme zůstali u maminky.


23. 10. 1844
FJ: Mamá přišla do jezdecké školy.
KL: V poledne jsme šli jezdit na koni. Maminka se na nás dívala...


9. 1. 1845
FJ: Mamá už směla vstát, ale ještě nesmí opustit pokoj. Večer jdeme s malým Ludvíkem na galerii, abychom pozorovali dvorní ples.
KL: Dnes byl dvorní ples. Přihlíželi jsme s malým Ludvékem z galerie. Maminka na dvorní ples nešla....

to je hezké, jak bratři zmiňují ve svých denícíh stejné události, je skutečně vidět, že den trávili všechny císařské děti společně

Ale nechtělo by se mi předkládat deník vychovateli ke kontrole, i když později už nemusel. Navíc měli málo soukromí a jistě nebyl problém pro nějakou komornou si kousek přečíst...nebo pro drahou mamá.

Mamá a vychovávateľ si v deníkoch určite radi listovali, ale komorná??? Koho Komorná? Chlapci mali svojich komorníkov a lokajov, a komorná arcivojvodkyne do deníkov jej synov určite nepozerala. Jedine v tom prípade, že by jej to Žofia dovolila, ale pochybujem o tom. Deníky by možno akurát tak ukázala svojej najlepšej kamarátke Amálii von Vasa, ak by sa chcela výkonmi svojich detí pochváliť.

Ale stejně už jenom psát svůj deník s vědomím, že si ho kdokoliv bude číst, proto ta mzřejmě nejsou žádné pocity, jenom popisy.

To ano ty deníky jsou plné dělal jsem to a to, byl jsem tam a tam....nanejvýš bylo to velmi hezké.

Hmmm, to určite. Keby odpadla tá kontrola mohli to byť zaujímavejšie deníky...Tak ako deník Marie Valérie len v chlapčenskom štýle.

Jenže Marie Valerie se neměla důvod obávat, že by jí ho někdo četl. Začala ho psát z vlastního popudu a dokonce ho ukazovala své matce.

Ano, presne ako vravíš.

A díky tomu je její deník plný pocitů...