Anežka je rozhodně žena hodná obdivu a abych byla upřímná, také má nejoblíbenější česká historická postava. Od dětství mi nesmírně imponovala její vnitřní sílá a odhodlání, když odmítla stát se císařovnou a zasvětila svůj život službě druhým. Ve ctižádosticé rodině Přemyslovců to bylo něco nevídaného, Anežka navíc byla (dle všeho) nesmírně krásná a vzdělaná. Možné ale je, že její ctižádost nakonec byla větší. V jedné knize jsem četla, že jako královna by musela pokleknout před císařovnou, jako císařovna před papežem, ale před světci naopak pokleká papež. Ona sama jistě nejíilovala o to, aby byla prohlášena za svatou, přesto možná někde v skrytu duše toužila po uznání svých zásluh. Nedělala nic ze sobectví a dokonce odmítla být i abatyší, neštítila se krmit chudé a ovazovat rány, v době velkého moru byl její klášter jedním z mála, které otevřely své brány. Je-li svatý Václav patronem naší země, Anežka by měla být její patronkou, uznávaná na stejné úrovni.